Jdi na obsah Jdi na menu

CACIB Šempeter, Vrtojba 8.-9.11.2008

19. 11. 2008

Mé cestování je poslední dobou trošku komplikované, ale naštěstí jsem zvyklá cestovat jakýmkoliv dopravním prostředkem, tak to s holčičkama zvládáme bez problémů. V pátek odpoledne jsem vyrážela s Nely a Dixi z Prahy autobusem do Brna a D1 nezklamala, takže jsme měli při příjezdu asi hodinový skluz. V Brně na mne čekal Evy partner a odvezl mne k nim domů, kde už byly předvýstavní přípravy v plném zápalu. Gučínka měla Eva právě naloženého ve vaně a Kressinku šlechtila Linda.

Takže hned jak děvčata skončila s přípravou pejsků, popadla jsem Nely a, ač se jí viditelně   nechtělo, šoupla ji do vany a jala se ji učinit krásnou. Mezi tím dorazila Jana s Kimem, který již byl v plné kráse. Po skončení veškerých příprav jsme nandaly poslední věci do auta a kolem desáté večer vyrazily do Slovinska. Jelikož na Janču padla únava, za Vídní jsem ji vystřídala a pokračovala v jízdě já. Trasu jsem měla hezky vypsanou, takže jsme bez problémů pokračovaly v další jízdě. Co nás trošku brzdilo, byla mlha na jihu Rakouska, ale přejezdem italských hranic, jako když utne, po mlze nebylo najednou ani památky. Co mne mrzelo, jen mne neboť děvčata spala, bylo, že byla tma, a tak jsem se nemohla kochat pohledem na krásné alpské pohoří. Do Vrtojby jsme dorazily kolem šesté hodiny ranní, kde nám u jednoho  bistra poradili, jak najít výstaviště, a tak jsme ještě za tmy dorazily na místo. Co nás překvapilo, bylo, že již v tuto hodinu byli organizátoři na místě a vpustili nás na parkoviště. Využily jsme časné ranní hodiny a ještě hodinku odpočívaly, pak již začalo svítat, a tak jsme se pomalu protáhly a začaly připravovat klece, vyvenčily naše zlatíčka a vyrazily do hal.

Jelikož jsme zde byly mezi prvníma, našly jsme si u kruhu hezké místečko, běžely zaplatit poplatky…musím říct, že organizačně vše bylo perfektně zajištěné, nikde žádné problémy, jak se často setkáváme v jiných zemích… Poté jsme se proběhly s pejskama v kruhu (já jen trošku - viz níže) a daly si něco na baštu, neboť jsme po dlouhé cestě byly vyhladovělé, a pak už jen sledovaly předvýstavní cvrkot.

Nely mne tři dny před výstavou moc nepotěšila, neboť začala hárat, tak jsem mezi psí propriety honem sbalila i sprej, který odrazuje pejsky opačného pohlaví, takže jsme v kruhu my dvě moc netrénovaly, abychom zbytečně pejsky nedráždily, naštěstí začínala, takže pro psíky nebyla ještě tak zajímavá, dokonce i Gučínek s Kimem to zvládli bravurně a nenechali se zas tak moc rozhodit, a i sprej plnil svou funkci.

První den nás posuzoval rozhodčí Miroslav Zidar ze Slovinska. Všechny pejsky důkladně prohlížel, a to jak na stole, tak i když sledoval správný pohyb a postoj psa. A Nely zazářila, krásně se předvedla, ba i prohlídku na stole zvládla bez mrknutí očka, a po chvíli jsme zářily obě, neboť jsme běžely o BOB a Nely byla super, cítila jsem, jak krásně běží a nemá tendenci táhnout,Obrazek k čemuž občas inklinuje…a hurá, pan rozhodčí nám kráčí gratulovat. Měla jsem velikou radost, a tak jsem ji celou opusinkovala. Pak jsme až do pěti hodin odpoledne čekaly na finále IX. skupiny, kde nás měla posuzovat americká rozhodčí Doris Cozart. Docela jsem na ni byla zvědavá. Nely krásně vyběhla, myslím, že miluje velký prostor, neboť běhá vždy nádherně uvolněně. Všimla jsem si, že i paní rozhodčí se na ni při běhu dost dlouho dívala, pak se u nás i na delší dobu zastavila, když obcházela všechny pejsky, ale bohužel, jak jsem pak zjistila, do užšího výběru vybrala jen ty rasy, které ten den posuzovala.

Tak a honem sbalit věci a šup do auta, neboť nás ještě čekalo hledání ubytování a únavou jsme již padaly. Vyrazily jsme směrem na Novou Gorici a zastavily u hezkého hotýlku, kde jsme však již předem věděly, že to pro nás nebude cenově přijatelné. Doporučili nám penzionek hned za Goricí. Byly jsme mile překvapené, neboť ubytování bylo jen za 12 EUR, je pravda, že soc. zařízení nebylo na pokoji, ale na tu jednu noc nám to stačilo, a když jsme byly takto šikovné a ušetřily korunky, skočily jsme si i na večeři…..a bylo to super, vařili opravdu výborně, nabaštily jsme se, pak skočily pod sprchu, chvilku klábosily a poté padly únavou. Nelča byla trošku smutná, neboť jsem ji pro jistotu dala do klece a také aby se klukům lépe spalo, ale pak se s tím smířila a spinkala taky.

Druhý den jsme v klidu vstaly, vyvenčily pejsky, přefoukly je fénem a vyrazily. Ten den posuzovala Martha Heine z Německa, kde jsem již předem byla upozorněna, že je na menší psy, tak jsem si říkala, že tentokrát má asi větší šanci Kressinka. Jelikož jsem viděla, že Nely začíná okolní pejsky trochu více znervózňovat, raději jsem s ní ani v kruhu netrénovala. Bohužel jsem pak zjistila, že to byla velká chyba, neboť se tam pak bála srolovaného koberce, který byl položen u zdi, a kolem něj odmítala Obrazekběhat, to už jsem tušila, že se to asi paní rozhodčí nelíbí. A opravdu…vyhrála Kressi …nejen CACIB, ale i BOB. Moc jsme to s Janou Evě přály. Po chvíli váhání jsme se rozhodly, že počkáme na finálovky, neboť stejná rozhodčí posuzovala i tam, tak jsme si říkaly, že by Kressi mohla mít šanci. Jana toho hned využila a přihlásila se do senior handlingu. Šlo jí to s Kimem překrásně, ale slovinská rozhodčí, která je posuzovala, nechala vyhrát jen místní handlery, kde musím říci…bylo to dost trapné, neboť ani jednomu z vítězů to nešlo a dělali dost chyb, kdežto Jana to zvládla, myslím, na výbornou, je vidět, že z mládí si toho ještě hodně pamatuje…taky by jste koukali.

Následně nás bohužel zklamala i paní rozhodčí IX. skupiny, neboť se na Kressinku pomalu ani nepodívala. Jó, kdybychom to mohly tušit vždy dopředu, neboť jsme již o čtyři hodiny dříve mohly vyrazit k domovu, ale člověk doufá,…a ono pak nic. Ale alespoň se děvčata i s pejsky proběhla ve finálovém kruhu. ObrazekTakže jsme honem pobalily věci, šup do auta a vydaly se na dlouhou zpáteční cestu. K Evě domů jsme dojely ve dvě ráno, skočily do postele, v šest ráno jsme já a Jana už zase vstávaly. Janča mne hodila do Brna na autobus a sama pokračovala v cestě do školy… jen jsme záviděly Evě, která si doma pochrupávala. Když jsem dojela do Neratovic, převlékla jsem se a šup do práce. Bylo to opravdu náročné, ale měla jsem krásný pocit, neboť Nely nejenže první den super uspěla, ale splnila tím i podmínky pro udělení titulu „Šampion Slovinska“… a holčičky si doma sladce pospinkávaly, však si to zasloužily po takovém náročném výletu.