Jdi na obsah Jdi na menu

Psí tábor Svojanov 5.-13.7.2008

14. 7. 2008

V sobotu jsem pobalila poslední věci, popadla holčičky a vyrazily jsme do Svojanova u Moravské Třebové, kde Stáňa Jansová již třetím rokem pořádá tábor pro pejsky. Už jsem se moc těšila, neboť se tam schází dobrá parta lidí a pejskové si to tam vždy užijí. Trénují agility, poslušnost, vystavování, tanec se psem,... a mimo jiné i coursing, který Nely miluje ze všeho nejvíc. Dixinka si zase nejvíce užívá piškotek, které upadnou při trénování s jinými pejsky.

Bohužel letos Nelinka před táborem dostala kašel, pravděpodobně z klimatizace v autě,  a paní doktorka jí nasadila prášky, tudíž jsem jí nechtěla moc honit, abych jí neublížila, tak jsme z trénování raději vynechaly agility, které až tak moc nemiluje a až od středy si užívala coursingu, což si myslím, byla přímo v ráji. Pak jsme u Stáni trénovaly poslušnost a socializaci a u Libušky jsme si lehce procvičovaly vystavování.

Počasí bylo  ucházející, i když ho provázelo dost přeháněk, ale zima nám díky pohybu nebyla a na víkend se udělalo dokonce i teploučko. V sobotu se konaly závody v agility pro všechny zúčastněné pejsky. Bohužel, jelikož jsme s Nely netrénovaly, závodu jsme se nezúčastnily. A v neděli Stáňa pořádala závod "Memoriál Grema Modrý květ" v agility a coursingu pro číňánky a peruány. A tak jsme s Nely vyrazily soutěžit v coursingu. Byla zařazena do třídy závodníků, neboť je již trošičku zkušenější oproti jiným pejskům, kteří letos začínali poprvé. Na trať Nely nastoupila s Mumínkem Evy Nutzové, neboť si to na táboře zkoušel poprvé, tak aby ho Nely trošku inspirovala, ale myslím, že ani nemusela, bylo vidět, že se mu střapeček také velice zalíbil, a společně běželi, jako správný tým. Při vyhlašování vítězů oba získali  pohár za krásné první místo, Mumínek ve třídě začátečníků a Nely ve třídě závodníků s tím, že Stáňa při předávání poháru Nelince pronesla, že ho získala za podání "excelentního výkonu". Kdo Nely zná a viděl ji běhat, jistě ví, jak to Stáňa myslila.
Málem bych zapomněla, na závěr týdne Libuška pořádala neoficiální výstavu a Stáňa, potvůrka jedna, se podílela na tom, že mi byl přidělem k vystavování krásný ridgeback. Jeho páníček mě potěšil, neboť mi sdělil, že s nikým jiným než s ním nikdy neběhal, tak jsem čekala co bude. No, běhat se mu se mnou opravdu nechtělo, ale nakonec jsme to uhráli na krásné čtvrté místo.

Tábor byl bezvadný, nejenže jsem se zde po roce zase potkala a mohla poklábosit se super děvčaty od číňánků, ale také jsem zde poznala nové lidi, mezi nimi i dvojčata Marušku a Lenku, které svým pejskům věnují veškerou lásku a každou volnou chvilku. Dixinka, si myslím, byla také spokojená, i když ji sportování nebaví, užívala si volnosti a přírody, neboť na táboře může běhat, jak se jí zachce a hrát si s jinými pejsky. Myslila jsem, že ji vezmu alespoň na coursing, ale pokaždé, díky častým přeháňkám, byla mokrá tráva, a to pak Dixi stávkuje a asi si říká "nejsem blázen, abych běhala v mokru", takže snad jí to vyjde příští rok.

Tentokrát byly dva turnusy za sebou, tak si myslím, že Stáňa byla v neděli už asi ráda, že odjíždíme, aby si mohla trochu odpočinout. Chtěla bych jí poděkovat za perfektní organizaci tábora a hlavně, za její krásný vztah ke "všem" pejskům, který jí jde, myslím, přímo ze srdíčka. Je úžasné, jak dokáže rozpoznat, jaký má pejsek psychický problém, a říci, jak správně na to, abychom při výchově něco nepokazili a pejskovi správným přístupem pomohli.   Bohužel jsem poznala dost lidí, kteří si hrají na milovníky zvířat, ale pouze hrají svou lásku ke psům, nejenže se od cizího pejska, který si přiběhne pro  pomazlení či milé slovíčko, odtahují, ale i ke svému vlastnímu nemají ten správný vztah a kolikrát v něm pouze vzbuzují strach, jako kdyby si myslili, že to jsou stroje, které budou skákat, jak mi pískáme a žádná chybička není přípustná a hned se nepřiměřeně trestá...Měli bychom se nad sebou zamyslet, vždyť kolik lásky a radosti nám ti naši miláčci dávají....většinou bývá chyba v nás...ano, musíme být důslední, ale také musíme mít správný přístup při výchově a neměli bychom zapomínat na pochvalu a pohlazení! I já jsem se mnoho musela učit, ale také jsem mnoho získala za poslední tři roky právě na poslušnosti a socializaci u Stáni.

A na závěr.....moc jsme si to s holčičkama užily a už se těšíme na příští rok!!!  
Fota z tábora můžete shlédnout ve fotogalerii "Psí tábor"