Jdi na obsah Jdi na menu

Klubová výstava Altlengbach (A) 25.10.2008

27. 10. 2008

Na 18. ÖZK Klubsiegerschau "Halloween" pořádanou v krásném rakouském hotýlku Steinberger v malém městečku Altlengbach nedaleko Vídně jsem přihlásila Nely částečně ze zvědavosti, jaké pořádají klubové výstavy v Rakousku, ale také z důvodu toho, že jí chyběl poslední CACA pro přiznání titulu Šampion Rakouska.

Na výstavu jsem měla vyrazit v sobotu ráno s Ivou Strnadovou, její dcerkou Kačenkou a Lenkou Vávrovou, které se pro mne stavovaly cestou z Jablonce nad Nisou. Stále nejely, tak jsem trochu znervózněla, ale díky mlze, kvůli které nebylo vidět ani na pár metrů a díky stavu okrskových silnic, kde nejsou vyznačené krajnice, a objížďce, se jim podařilo trošku zabloudit, ale nakonec ke mně dorazily jen s malým zpožděním a hlavně v pořádku.

Poté jsem převzala řízení já. Nely se uvelebila Ivance na klíně, kde se stočila do klubíčka a očividně se jí tam líbilo. Naštěstí již v Praze nebylo po mlze ani památky, Vysočinu a cestu k hranicím jsme projely bez problémů a s klidem pokračovaly cestou Rakouskem, bohužel přišla další nepříjemná situace, před námi se najednou objevila srnka, šlápla jsem na brzdy a říkám si "zvládly jsme to", ale náhle tu stála další srnka, chtěla jsem zastavit úplně, ale všimla jsem si, že v závěsu za námi jede auto, což by nemuselo dopadnout dobře a bohužel i při dalším přibrždění se mi podařilo srnku zasáhnout. I když náraz pro srnu i nás nebyl tak velký, udělalo se nám těžko, neboť jsme nevěděly, zda to srnka zvládla bez úhony a my samozřejmě také,  takže pocity byly opravdu nepříjemné. Naštěstí jsme nezjistily žádnou velkou závadu na autě a mohly pokračovat v další cestě.

Již začínalo svítat a my se pomalu blížily k městečku Altlengbach. Hotel jsme našly bez větších problémů a byly mile překvapené, jaké to bylo příjemné prostředí. Našly jsme si pěkné místečko a běžely zaplatit vstupné, kde nám bylo nabídnuto, zaplatit členský poplatek s tím, že můžeme získat titul "Klubový vitěz". Nejprve jsme s Ivou váhaly, ale pak jsme usoudily, že bychom mohly litovat toho, že jsme nabídky nevyužily a zaplatily jsme... a dobře jsme udělaly. Pak jsme si daly malé občerstvení, které pro nás klub připravil, a pomalu začaly pejsky chystat.

Číňánky posuzovala rakouská rozhodčí Monika Blaha. Byla hodně přísná a známkami VD nešetřila, občas nás svým rozhodnutím i trochu překvapila, ale převážná většina zástupců z Čech nakonec uspěla opravdu dobře. Moc jsem se bála, jak se jí Nely bude líbit, ale již v prvním kole, jsem si všimla, že asi ano. Byla k Nely velice příjemná, laškovala s ní a všimla jsem si, že i Nely asi padla do oka, neboť stůl ustála bez mrknutí očka....a hurá, máme CACA. ObrazekHned v zápětí se šlo o klubového vítěze...a hle, paní rozhodčí přichází gratulovat nám, úplně se mi podlomila kolena. Na nic se nečekalo a šly jsme o BOB. Paní rozhodčí nás nechala běhat velice dlouho, v duchu jsem si říkala, že nemáme šanci, neboť nám konkuroval hezký nahý pejsek z Rakouska, a najednou vidím, paní rozhodčí kráčí opět ke mně...byl to úžasný pocit..a už mi podává ruku a hlásí, že máme BOB...hurá...i Nely na mne radostně koukla a asi cítí, že vše dopadlo super a že budou mlsůtky a mazleníčko....toť pravda, celá hromada jich byla a mazlením jsem vůbec nešetřila!!!

Pak jsme čekaly na finálové soutěže, ale to již Nelinka neuspěla. Posuzoval německý rozhodčí pan Machetanz, který před námi zadal titul číňánkům v dorostu, mladých, veteránech, pro zmínku...všichni z Čech, tak jsem si již předem říkala, že pravděpodobně nebudeme mít šanci, neboť by asi nebylo vhodné, aby za IX. skupinu společenských plemen vyhrály jen číňánci. Všimla jsem si, že Nely dlouho sledoval, ale nakonec vybral jiné pejsky z IX. skupiny...snad příště...a měly bychom být rozumní, skromní a ne nenasytní, že?

Vydaly jsme se na zpáteční cestu, která až ku Praze proběhla v klidu, a pak ...opět neproniknutelná mlha. Byly jsme rády, že jsme do Neratovic dojely bez problémů, ještě že cestu znám. Hned jsem nabídla děvčatům, že by bylo lépe, kdyby u mne přespaly a vyrazily ráno. Chtěly zkusit, zda jízda nebude alespoň trošku možná, ale již po deseti minutách volaly, že se vrací a využijí mé nabídky. Tak jsem celou bandu napěchovala do mého 2+kk, kde již spala má dcera, dobrých lidí se však vejde vždy hodně, a hezky jsme se vyspaly, ráno jsme si alespoň mohly dát kávičku a čaj a chvilku poklábosit a probrat ta naše psí zlatíčka a také úspěchy z předchozího dne. Pak děvčata vyrazila na cestu, i když ještě trochu mlhavou, ale již zvládnutelnou.

A na závěr... Nely byla úžasná jako vždy, krásně zvládla předvedení, i když se jí to na parketách opravdu smekalo,  a získala CACA, za který jsem strašně vděčná, neboť tím splnila podmínky pro udělení titulu "Šampion Rakouska", dále krásný titul Klubový vítěz a pak i ocenění nejvyšší BOB.....děkuji Nelince, že má se mnou tolik trpělivosti a dává mi tolik lásky!!! 
... a samozřejmě i Dixinka, vždyť obě holčičky jsou tolik plné lásky, kterou mne naplňují a vnášejí do mého života klid a pohodu!