Jdi na obsah Jdi na menu

2x CACIB Debrecen 30.-31.8.2008

31. 8. 2008

Na výstavu do Debrecenu jsem se moc těšila, neboť jsme s Nely měly měsíční pausu, tak už mi ten výstavní faos docela chyběl,  ale co je hlavní, Obrazekjela jsem tam s Verunkou Svačinovou a její mamkou, se kterými jsem se účastnila v loňském roce  výstavy v Lucembursku a moc ráda na to vzpomínám.

Vyrážely jsme již v pátek dopoledne, děvčata mě vyzvedla v Praze u autobusu, naložila jsem holčičky a hurá na cestu. Verunka s sebou vezla vedle Kymi a Polly i Ajši, což je fenečka z jejího prvního vrhu, na níž jsem byla strašně zvědavá. Super bylo, že jel vlastně samý babinec, tři ženské a pět feneček ... prostě "dámská jízda".

Do Debrecenu jsme dorazily kolem šesté večer a jaly se hledat zarezervované ubytování. Byly jsme nasměrovány na polní cestu, což nás trochu zarazilo, ale vyrazily jsme. Moc se nám to nezdálo, neboť jsme jely více jak kilometr a stále nic, ale nakonec se proti nám objevilo auto a v něm starší pán, který nám řekl, že je majitel penzionu Obrazeka ať jedeme za ním. A tak si říkáme, kdo ví, kdo to je a kam nás zavede a už se nám hlavou honily černé myšlenky. A přijely jsme k objektu, který byl obehnán vysokou zdí a za ním malá vinice, bazén, obytné prostory a jídelna...což se nám docela líbilo, ale nikde nikdo, byly jsme tam úplně sami... tudíž další obavy . Pán však byl velice příjemný, tak nás pomalu strach opouštěl a asi za hodinku dorazili další pejskaři, což nás již úplně uklidnilo a začaly jsme si to teprve užívat.

Vypustily jsme holčičky, aby se proběhly, a to bylo něco pro Nely, lítala po celém areálu jak čertík, Verča s mamčou se jen smály, neboť toto u svých pejsků ještě nezažily, ale nakonec se k ní přidala celá naše smečka. Poté jsme vzaly holčičky na pokoj, aby zase Ti druzí hosté mohli vypustit své pejsky, neboť měli dobrmany, a to jsme si říkaly, že by asi nebylo dobré společné venčení. Holčičky dostaly baštu a pak se uvelebily na postelích a odpočívaly, no a nyní jsme se mohly na chvíli také usadit a najíst my, neboť nás pak čekalo koupání a příprava na druhý den. Do postele jsme se dostaly až kolem půlnoci.Obrazek

Ráno jsme vyskočily kolem půl sedmé, udělaly poslední přípravy a v jídelně na nás čekala snídaně. Nabaštily jsme se a hurá na výstaviště. To jsme naštěstí našly bez problémů, horší to bylo pak, neboť co se týče organizace (placení na místě, vydávání čísel)...hrůza. Hodně vystavovatelů se setkalo s tím, že vůbec nebyli zaregistrování v katalogu, v tomto tým pořadatelů opravdu selhal.

Nakonec jsme vše vyřešily, našly pěkné místečko u výstavního kruhu a mohly začít trénovat před výstavou.  Sobotnímu rozhodčímu J. Vidalovi byl přidělen k posuzování opravdu nadměrný počet ras, takže již mělo začínat finále a on nás teprve začal posuzovat. Už dříve jsme si všimly, že je hodně nervózní a psi se ho bojí, a to předvedl bohužel i u číňánků. Ani Nely, která se lidí nebojí, před ním začala dost razantně couvat a o Ajšince v dorostu ani nemluvím. Byla to její první výstava a zrovna měla smůlu na takového morouse. Nejlepší bylo, že pan rozhodčí koukal hlavně na to, zda se psi bojí či ne.

Docela jsme se odpoledne těšily , až vyrazíme do penzionku.Obrazek Po cestě jsme si koupily něco k jídlu i pití, abychom se večer dobře posilnily na druhý den. A když jsme dorazily, hned jsme vypustily holčičky, a v tu chvíli byla jejich únava ta tam. Nely je dostala do varu a lítaly a lítaly, jen jsme se obávaly, aby v zápalu divočení nespadly do bazénu, neboť ten již byl vypuštěn, takže by to byl hodně tvrdý dopad.  Poté jsme holčičky nakrmily a sami si připravily dobrou večeři, klábosily a popíjely šampaňské... super relax, ani se nám nechtělo do postýlky.

Druhý den jsme si trochu přispaly, neboť už jsme znaly cestu k výstavišti. Opět byly trochu problémy s organizací, ale tentokrát jsme na to již byly připravené a vůbec nás to nerozhodilo. Zjistily jsme, že máme jiného rozhodčího, než byl plánovaný, pana Stefana Siko ze Slovinska. Tento byl k pejskům opravdu příjemný a posuzoval dobře. Bohužel Ajšinka měla ve finále smůlu, neboť dorost posuzoval sobotní rozhodčí a tak se na něj pěkně rozštěkala a vynadala mu, ale patřilo mu to!

Po finálových soutěžích jsme pomalu pobalily věci a vyrazily. K domovu jsme dojely až v ranních hodinách, tak to bylo ráno kruté vstávání do práce.

A jak bych to mohla shrnout? Tento víkend se mi opravdu líbil. Nely byla úspěšná, o čemž svědčí výsledky v sekci výstavy, a hlavně "krásně jí to běhalo", udělala mi velikou radost, Dixinka si užívala sluníčka, a také se mohly všechny holčičky u penzionu krásně proběhnout, což většinou u hotelů nebývá možné.  Počasí nám přálo, Verča s Vlaďkou jsou bezva společnice, takže nálada byla super, a hlavně - poznaly jsme zde dvě bezva děvčata od číňánků, Lucku a Moniku, se kterými jsme za ty dva dny měly dost času probírat své zážitky s číňánky a které, jak jsem stačila vypozorovat,  milují své psí miláčky celým svým srdíčkem a jsou pro ně vším.